Matthew Mason a Andrew Blake / začátek roku 1992

Vypadalo to na normální nudný den. Vally měla mít hodinu jasnovidectví, ale nikdo nikde nebyl. Žádný studenti co by hledali Jahodu ( pani učitelka Strawberry :D ) A Jahoda se taky vypařila. Tak jsme hledaly aspoň Orwelku. Nikde Nikdo ! Kde sakra všichni jsou ?! Šly jsme na oběd. Po cestě jsem si odchytila Ginu a dala jí dárek k narozeninám co měla před pár dny. Nevím proč si myslí všichni že je tak zlá. Nezdá se mi zlá. Spíš taková jako já. Uzavřená k těm co nevěří. A nevybudu jsi k nim důvěru. V poslední době si sem tam popovídáme. A co ?! No ale co se dělo dál?  Radši bych byla radši kdyby se to ani nestalo. * má trochu víc rozklepanější písmo* Přiběhla za mnou a za Vally prvačka že ve sklepení leží nějakej kluk a nehýbe se. Hned jsme šly dolů kde jsme mašly Matthewa. Bože byl tak bledej... a vůbec nereagoval. strašně jsme se bály. Bylo úplně jasný že to nebude snadný ho jen tak odvést na ošetřovnu. Hlavně když byl úplně mimo. No ale nemohly jsme ho tam tak nechat tak jsme s Vally do toho daly všechno a nadzvedly ho každá za jednu ruku kterou jsme si daly okolo krku. Vysel na nás jak pytel brambor. Strašně jsem se třásla srachem a taky pod tou váhou. Doplazily jsme se po velkém přemáhání sama sebe k ošetřovně. Kde si Say od nás Mattyho převzala a začala na něm hned provádět nějaká kouzla. Pořád vystrašené a unavené jsme se zhroutily opodál a sledovaly co se děje. V tom se přiřítila Katie. Neřekla bych že jí nemám ráda, ale proč se s náma najednou nebaví jak ona tak ani Matthew... Přece jsme nic neudělaly a opravdu netuším proč..Přece jen když Matty chodil ještě s Berry choval se normálně. No ale teď zpátky do ošetřovny.. Katie si hned začala hrát na důležitou a nám ani nevyjádřila dík za to že jsme ho přinesly až sem. Pak to bylo všechno ráz na ráz... Přišla i další skupinka Zmijozelských. Mě už se udělalo líp tak jsem vstala a rozhodla se odejít. Potkala jsem tam i Andrewa. A představ te si to bez ocáska! No to mi bylo hned zlepšení nálady to vám povím! I on sám vypadal že se mu to asi zamlouvá. Zase jsme si pokecali stylem "ironie za ironií", které asi oba dva holdujeme. Což bylo pěkným zpestřením tohohle dne. Pořád, ale stejně musím myslet na Matthewa a to co se mu stalo. Asi za ním zajdu na návštěvu zítra. Pokud tam zas nebude Katie a nevyžene mě...