Rok ve škole 1997/98

... Jo vypadalo to, že se vše uklidní a bude vše v pořádku. Amelie pořád pokračovala ve vyšetřování, ale už se není čeho pořádně chytit. A prý by si chtěla promluvit s Benjim. To mě překvapilo. Přece v tom není namočenej taky...

Začátek školního roku je tu a já sedím na opačné straně, než jsem vždycky sedávala. Sedím u profesorského stolu a setkávám se s udivenými i přátelskými pohledy z řad studentů. Sama tomu pořád nemohu uvěřit. A nejdivnější je oslovovat všechny mé bývalé profesory jako kolegy. Nemůžu si prostě pomoct, ale je to hrozný nezvyk. A mám vlastní kabinet!! Zařizovala jsem si ho už před začátkem roku a je prostě skvělý. Tajně za mnou chodí Benji, protože se o nás nesmí nikdo dozvědět. I přesto, že je starší než já... 

Jak ubíhal čas tak jsme se vídali čím dál míň. Cítila jsem se zase tak sama jako pokaždý. Nevím co pořád dělá a kam mizí, ale trápí mě to. Rozhodla jsem se upnout na školu a moje "děti". Začala jsem více chodit na hlídky po hradě, kde mě doprovázel Lucas. Lucas je jen o pár let starší jak já a je sympatický. Docela knihomol, a tak jsem mu i půjčila knížku o drakologii. Bavili mě tyhle noční procházky po hradě, kde jsme si jen prostě povídali o všem. Konečně jsem nebyla tak sama v tomhle obrovském hradě. Jenže se jednoho večera dozvěděl o mém vztahu s Benjim a pokazilo se to. Sice mi slíbil, že o tom nikomu neřekne, ale už byl odtažitý. I přesto byl pořád jediný dospělí, s kterým jsem se mohla bavit bez toho, abych na ně nekoukala jako na mé bývalé profesory. Občas jsme si i zazápasili v soubojnickém klubu.

 Byl by to fajn rok, kdyby se neobjevil problém Vein. Je to takový zmijozelský grázlík, co začal šikanovat prváky. Bylo na něj čím dál tím víc stížností, ale dokud se to nedotklo přímo mé rodiny neřešila jsem to. Jednoho dne, ale přišel Matty úplně rozklepanej a tvrdil, že ho Eam zabije. To už jsem to řešit začala. Ubytovala jsem ho u sebe v kabinetu a rozhodla jsem se, že ho budu hlídat co nejvíc to půjde. Občas to byl problém, hlavně když jsem musela zrovna učit. Když jsem zrovna odcházela na hodinu jsem před kabinetem měla nějakej sraz. Jak kdyby čekali až odejdu. Byl tam Eam, Merovol, Hazel a možná ještě někdo. Nemohla jsem jen tak odejít a nechat je tam. Stačilo by, aby uměl správné kouzlo a dostal by se dovnitř bez problémů. Proto jsem Eama a Merovola odtáhla do učebny s tím, že s nimi musím mluvit. Naštěstí nikdo nepřišel na hodinu a tak jsme měli soukromí. Zeptala jsem se jich, proč nechodí na hodiny a řekla jsem jim, že pokud chtějí ke zkoušce musí aspoň jednou za mnou zajít, aby si doplnili látku. Samozřejmě se na to vykašlali a já se domluvila s profesorkou Senter na řešení této situace. Když jsem šla ke zkouškové místnosti cítila jsem se jistá. Samozřejmě, že tam čekali a chtěli jít normálně na zkoušku. To měli, ale smůlu a já je poslala prostě pryč s tím, že si musí za mnou zajít a až potom si mohou doplnit zkoušku. Začínám si na tenhle profesorský frmol zvykat....