Po dlouhé době, už v létě [Červenec 1992]

Po tak dlouhé době...jsem tě zase otevřela. A že se toho za tu dobu trochu přece jen stalo. Už jsem nějakou tu dobu v kotly a dnes jsem se dostala k tomu napsat události minulých měsíců. Až na to že v tom soutěžním klání nevyhrál nikdo jiný než náš "úžasný" a "oblíbený" Antony a pohár vyhráli Nebelvírští. Což je dobrá změna z minulých let plné otravné žluté. A toho že jsem dojela do Londýna později, protože jsem se stavovala u rodičů. Se do té doby nedělo nic zvláštního. Už žádné stresy u nás doma. Byla jsem fakt ráda že jsou tak šťastní. A ani jim tak nevadilo, že budu bydlet v kotly a je jezdit jen navštěvovat. Vkročila jsem do kotle s pocitem úlevy. Rozhlédla jsem se a uvědomila jsi že vlastně netuším kam se Vally nastěhovala natož kde mám věci. Jedinej mě známej člověk  kterého jsem zahlédla byl Ash.. Jinak nikde nikdo. No řekla jsem si že třeba se bude procházet po příčné. To ona dělá ráda. Ale nečekala jsem že narazím na Benje. No já to taky nechápu! Po takové době..A že z něj vyrostl pořádný kus chlapa. No rozpovídali jsme se a pak jsme si sedli i na chvíli do kotle a povídali si až do noci. Bylo to zajímavý. Nikdy jsem si takhle s Benjem nepopovídala. Bylo to zajímavý rozhovor plný ironie a různých narážek. Ale to už byl unavený tak se vydal na pokoj a já šla ťukat. Jo ťukat! Ťukala jsem snad na všechny dveře abych zjistila jestli tu někde Vally je. No povedlo se! Vally mi otevřela už dosti unavená, a vedle ní poskakoval psík. Paul Anka ! krásnej je.. Ale málo místa v tomhle pokoji to vám povím. Ale dneska už na to nebyl čas tohle řešit. Takže jsem si jen převzala věci od Vally a zavrtala se do postele.

Druhý den jsem se probudila časně ráno. Vally ještě spala, ale já se šla projít na příčnou ulici. Narazila jsem jak jinak než na Benje * nakresleny vytlemený smajlík s vyplázdnutým jazykem* A Ginu ! Pozvala mě na večírek u ní doma. Souhlasila jsem, ale hned na to jsem uslyšela hlášení o tom, že otevřely banku tak jsem tam hned běžela.Byla jsem velice rychle obsloužena, protože už takhle jsem stála opodál banky a ještě jsem letěla jak postřelená. Vydali mi peníze a zjistila jsem že po dlouhé době jsem na tom fakt dobře. A můžu si vyskakovat. Taky že Malkinová bude těma objednávkama zasypaná. No co aspoň bude mít pořádný kšefty. No sepsala jsem obsáhlou objednávku i se vzorkama barev jí vložila do truhlice. Práce na farmě mě začala dost zaměstnávat, i když ta práce tam začínala už být dost monotóní a nedalo se dělat nic jiného než kydat hnůj. A že to byl pěkný hnus!                                                   Prázdniny utíkaly jako voda a já ani nepostřehla den kdy přijely prváci.. Boože to bylo zas něco. Naštěstí jsem se stala tak nějak nevyditelná a nikdo mě neotravoval. I když povím vám je to docela zvláštní jak se ani s nikým už nehádám. Bennetky se s náma naposled pohádaly na farmě. A od té doby nic. No nevím nevím, ale kdo ví co se zase bude dít ve škole spolu s Antonym a dalšímy průšvihy. I když prváci po večerce toulající venku by ho mohli zaměstnat natolik, že by nás mohl přestat špehovat pod zastírákem. Ale to zas odbočuji od tématu. Sedím tu v kotly sleduji davy prváků množících se všude okolo mě a přemýšlím nad starou dobou kdy jsem byla prvákem já. Všechno bylo jiný. Poznala jsem se tady s Vally a užívaly si nových zážitků.. Tady u tohohle zadního stolu u krbu kde teď sedím jsme zažili spoustu zážitků..od prvního kontaktu s Ginou a Jamesem. Kdy to nedopadlo moc slibně. Od vyrití Berryinýho jména do tohohle stolu. Až po nějakým zázrakem získání oficiálního povolení zde sedět. Byly to dlouhá léta a zdá se mi, že to teď tak nějak všechno pomalu mizí.. náš vliv...náš strach z ostatních...náš respekt od ostatních...naše nadšení...Chce to něco pořádného. Chce to akci! Chce to zase VallStar jako v minulých letech !