Nejhorší zážitek... [24.7.1998]

Myslela jsem si, že už mám za sebou vše, ale to byl omyl. Pořád se ještě třesu. Takhle dopadá člověk, který chce pomáhat lidem. Byl to obyčejný den jako každý. Když jsem se, ale už asi po několikáté přemístila do kotle, uviděla jsem dva zakuklence co se tam opíjeli whisky. Sedla jsem si k baru a bedlivě je pozorovala. Co kdyby náhodou. A tak se i stalo. Nějakej kluk ukradl kouzlem whisky z jejich stolu, což je rozčílilo. Držela jsem si hůlku u těla tak, aby na ní neviděli. Zaútočili na Petera a došli skoro až k baru a tak jsem se nenápadně sunula od nich dál. Nakonec jsem se opřela o stůl tak, abych hůlku měla pod stolem a nevypadalo to nápadně. Pořád jsem doufala v to, že na ně nebudu muset zaútočit. Jenže to se nestalo a když už jeden z nich šlapal na Petera, tak jsem na ně zakouzlila a zmizela v zastíráku stejně jako oni. Chvíli jsem zkoumala po kotli jestli se ještě neobjeví, ale vypadalo to jak kdyby se přemístili úplně pryč. No pro jistotu jsem se přemístila domů a převlíkla se, abych nebyla tolik nápadná. Nadále jsem tam hlídala, když v tom do kotle přišel Lucas. Hrozně ráda jsem ho viděla a vydala jsem za ním. Pořád si tak na půl vykáme a tykáme. Je to vtipný. Tak se popichovat. Říkal, že potřebuje na příčnou a tak jsem šla s ním. Snad to v tom kotli jednou přežijou. Došli jsme až k čajovně kde jsme si s Lucasem objednali vážně super čaje. Jen jsme si ho moc neužili, protože do krámu vstoupil nejprve Peter s Daisy a chvíli na to se vrátili zakuklenci a začali útočit. Chvíli to vypadalo, že to dopadne dobře. Měli jsme převahu. Když v tom přišla ta hrozná bolest. Cruciatus. Nedokážu to popsat. Třásla jsem se, cukala, křičela a furt nebyl konec. Pořádně si už ani nepomatuju moment kdy to přestalo. Vzpomínám si jen na jeho hlas a ruce, které mě přivinuli k sobě a vzali do náruče. Pořád to bolelo. Odnesl mě domů, kde už byla Daisy i Peter. Zapomněla jsem říct, že jsem je ještě z té čajovny přemístila pryč. Pak už mám tmu. Modlím se, že se mi nebude chtít zas někdo mstít. Už mám po krk toho jak se snažím pomáhat a pak mě za to lidi nenávidí a opouští mě. Teď už mám jizvy i v těle a né jen na dlani...