Když se zvrtne strach o život v cit [Prosinec 1992]

Jsem zmatená... nedokážu racionálně uvažovat. A nedokážu sem asi ani vše napsat. A nejen proto, že by se mohlo stát že by mi tě někdo ukradl nebo bych tě ztratila. To by se pak všechny tajemství co v tobě ukrývám vypustily do prostoru. A to by byla apokalypsa. No dobře trochu přeháním a hysterčím. Ale jsem hroznej SLABOCH ! Nedokážu to ! Nevyberu si tu "správnou" volbu. Neznám jí..Možná by bylo správné skon*rozmazané písmena*.  Ne takhle myslet nesmím! Přála jsem si být zase šťastná. A když se mi to po dlouhých dvou letech povedlo. všechno zkazím. Ne to prostě nejde..Nechápu jak se to zase stalo. Přece jsem se nijak nesnažila. Nebo za to mohla ta panická hrůza o jeho život? Bála jsem se. A snažila jsem se vše vrátit do starých kolejí..No to se ti to teda povedlo Kath ! FAKT ! Bože ty jsi tak naivní, blbá husa ! Kdyby sis radši vážila toho co máš ! Teď si to pěkně sežer. Ale já ho mam tak ráda...oba. Sakra. Koho ale víc?! Nebo kterého míň ?! Jenže když jsem s ním úplně se rozzáří..stejně jako já. Když jsem s ním vidím jak mu je lépe a jak je konečně po tak dlouhé době sám sebou. Ale není to jen tím. I on si to myslel. Nemyslím si že by to byl soucit..Jsem prostě ráda. Musím si vše prostě nechat projít hlavou. Vymyslet plusy a mínusy? Asi jo. Cokoliv než tohle. Radši budu trpět sama než aby trpěli oni... Omlouvám se...